Život je jedinečný a neopakovatelný. Proto přípravu ke zdravému partnerství a mezilidským vztahům naší mládeže, berme jako výzvu a velmi podstatnou záležitost. Přirozené prostředí dětí mnohokrát ke zdravým životním hodnotám a s tím spojenému postoji k partnerství a vztahům nevychovává. Přibývání neúplných rodin a vzory zdravých vztahů ubývají....

To, jakými lidmi se v dospělosti stanou naše děti, určujeme kvalitu a směr vývoje společnosti. Proto je dobré se občas zastavit a zamyslet se nad tím, jestli jednám tak, jak bych si přál. Jestli můj postoj k dětem je opravdu takový, jak bych chtěl.

Dospívání je obdobím radikálních změn v organizmu a i v osobnosti člověka a většina z nás se s tímto náročným obdobím vyrovnává v rámci normálních měřítek.

Většina z nás touží po vztazích s nejbližšími, které jsou přátelské, harmonické a naplněné láskou. Láska ke druhým lidem je závislá na schopnosti přijímat a milovat sami sebe bez podmínek. Zralé lásky je tedy schopen člověk, který přijal sám sebe a má zdravé sebevědomí. Jak to tedy se zdravým sebevědomím opravdu je?

V rámci rodinné a sexuální výchovy velmi ráda mluvím s mladými lidmi o jejich představách o životě, plánech, obavách, zájmech. Častokrát se dovídám věci, které mně nikdy nenapadly a jsou velmi zajímavé.